Výskyt:

Severní Australie, Papua Nová Guinea

Velikost:

150 - 220 cm

Pohlavní rozdíly:

U samců je patrné zesílení v oblasti hemipenisů, jsou celkově menší a mají znatelné rudimenty zadních končetin (kloakální drápky). Přesnější zjištění pomocí sondování (samice 2 a samci 9 - 10 subkaudálních štítků), nebo u mláďat palpováním.

Chov a odchov:

K chovu Morelia viridis se zařizujeme prostorné terárium se silnějšími větvemi na kterých hadi tráví většinu života. Jako substrát se osvědčil rašeliník, v případě hygienického chovu papírové utěrky nebo noviny. Nutné je zajištění vysoké vlhkosti, jinak mají hadi problém se svlékáním pokožky, naopak při trvalé přílišné vlhkosti hadi mohou trpět hnilobou tlamy, takže je nutné účinné větrání, ovšem v teráriu nesmí vznikat průvan. Denní teploty vyhovují 25 - 32°C (77 - 90°F). Pokud mají krajty zelené v teráriu vhodné podmínky přijímají bez problémů veškeré hlodavce přiměřené velikosti a ptáky.
Odchov Morelia viridis nepatří mezi snadné, obdobím páření je většinou podzim. Pro samici je nutné v teráriu vybudovat úkryt s vlhkým rašeliníkem, nejlépe v horním patře terária, tam pak samice klade vejce. Mláďata se líhnou kolem 50. dne, pokud se samice o vejce nestará a je nutné je inkubovat uměle, osvědčili se teploty 28 - 29°C (82 - 85°F) a vlhkosti vzduchu 90 - 95%, při těchto podmínkách inkuace se mláďata líhla 58 - 68 dní. Po vylíhnutí měří kolem 30 cm a jsou buď žluté nebo červené. Mladé krajty zelené je většinou nutné zprvu krmit uměle, protože v přírodě se živí ještěry, také je potřeba u nich udržovat stále vysokou vlhkost, jinak mají problémy se svlékáním pokožky. Přebarvení do adultního zbarvení nastává ve věku 6 - 24 měsíců, podle lokality výskytu chovaného druhu.

Poznámky:

Jedná se o často problematické a kousavé chovance, takže tito hadi rozhodně nepatří do rukou začátečníkům v chovu hadů, jsou vhodné jen pro zkušené a velmi pečlivé chovatele.